140 let výroby oceli
Sfoukáním první tavby plávkové oceli začala dne 29. října roku 1877 éra třineckého ocelářství. Stalo se tak po přestěhování dvou Bessemerových konvertorů z Karlovy hutě do Třince.
Rozvoj ocelářské technologie v hutích Těšínské komory se vyvíjel v té době dvěma směry. Jednalo se o výrobu jednak svářkové oceli (pudlovny), jednak plávkové oceli (Bessemerovy konvertory).
V ocelářské výrobě docházelo postupně k podstatným technologickým změnám. K Bessemerovu procesu přibyl proces Thomasův. Postupem času se však začaly tavby na konvertorech neúměrně prodlužovat. Bylo to z důvodu stále se zvyšujícího obsahu manganu v surovém železe, a to až do 4 % v důsledku zpětného používání thomasované strusky. Aby se jeho obsah snížil, muselo se pevné surové železo přetavovat v plamencové peci a teprve potom bylo sfoukáno v Thomasových konvertorech. V tom čase v ocelárně stály tři 7,5 tunové konvertory, dva pracovaly Bessemerovým a jeden Thomasovým pochodem. Výroba Thomasovy oceli však byla nákladná, a proto ji po dvou letech nahradil kombinovaný pochod Bessemer–Thomas. Ani tato technologie se však neosvědčila a po výstavbě Martinových pecí se přešlo postupně na duplexní pochod Bessemer–Martin. První martinská pec byla uvedena do provozu v roce 1887 a měla kyselou vyzdívku z dinasových kamenů a na jednu tavbu produkovala 6 tun oceli. Další pece na 12 tun, postavené v Bessemerově ocelárně, měly již zásaditou vyzdívku a jejich počet se na konci století zvýšil na pět.
Kompletní historii výroby oceli v Třineckých železárnách a další zajímavosti najdete v přiložené brožuře, kterou jsme u této příležitosti vydali
Publikace ke 140 letům výroby oceli
140 let výroby oceli v Třineckcýh železárnách ve formátu pdf